Cestování, nástroj pro osobní rozvoj?

Cestování, nástroj pro osobní rozvoj?

Cestování a život v zahraničí nám předhazují spousty výzev. A zároveň situací, kterým v pohodlí domova člověk nemusí nutně čelit. Hází nás to do otevřeného moře, ve kterém se musíme naučit plavat. A to rychle, nebo se utopíme. Snad proto chápeme cestování (ve smyslu slow travel) jako velmi užitečnou seberozvojovu pomůcku. Pomáhá totiž nastartovat proces (anebo ho ještě víc podpoří), během kterého objevujeme a rosteme.

Člověk se v rámci osobního rozvoje hodně učí, ale také chybuje, padá na zem, vstává a zase pokračuje dál. Rozhodně se nejedná o nějakou kouzelnou formulku („začnu s osobním rozvojem a můj život bude super“) nebo snad výstřel nahoru ke hvězdám. Naopak. Aby člověk mohl růst, musí vystoupit ze svého pohodlí. Musí být ochotný se trochu překonat. Cílem osobního rozvoje je si lépe porozumět, pochopit se a chovat se k sobě jako k příteli. Prostě se mít rád. Podporovat se když nám něco jde, i když se nedaří. Stáváme se lepší verzí nás samotných. Ne tou, kterou od nás čeká společnost, přátelé nebo rodina. Takovou, která dává smysl nám a odvíjí se od naší pravdy. A tu musíme velmi často nejprve objevit.

Abychom rostli, je třeba se vydat do neznáma. Definovat neznámo si může každý sám, pro nás je to především prostor zahraničí. Cizí země a zážitky a zkušenosti, které překonávají naše limity. Právě tam posloucháme cizí příběhy, poznáváme rozdílné lidi, neznámá místa, jídlo a kulturu, a ze všeho nejvíc sebe samotné.

Jak jsme díky cestování vyrostli my?

KREATIVITA

Jsme kreativnější a umíme improvizovat. Strávili jsme několik měsíců v jihovýchodní Asii pouze s batohem na zádech. Ačkoliv nám občas něco chybělo, rozhodně jsme si vystačili s tím, co jsme měli. Kromě toho jsme se ztratili na Srí Lance, prošvihli několik trajektů během života ve Skotsku a celkově jsme si museli poradit v řadě situací, ze kterých nebylo na první pohled východisko. Ať už se to týkalo jídla, peněz, kulturní bariéry nebo třeba finančně náročného studia v zahraničí. Naučili jsme se hledat kreativní a originální cesty ven. Díky schopnosti improvizovat si rádi nedopřáváme věci, o kterých víme, že je vlastně vůbec nepotřebujeme. S tím souvisí další bod.

MÉNĚ JE VÍCE

Preferujeme kvalitu před kvantitou a snažíme se být co nejminimalističtější. Víme, že umíme žít téměř bez ničeho a že nám jisté materiální věci nepřináší požitek. Alespoň ne dlouhodobě. A tohle vědomí je velmi osvobozující. Pravidlo kvalita před kvantitou se snažíme aplikovat ve všech oblastech našeho života. Ať už se jedná o to, jaké jíme jídlo, jak trávíme náš čas nebo například s kým se stýkáme.

ČELÍME VÝZVÁM

Problémy jsou pro nás výzvy. Máme je rádi a vyhledáváme je. Život v zahraničí je výzev plný. Každý den v cizím jazyce, s cizími lidmi, v odlišné kultuře. Den, co den nové a nepředvídatelné situace. Chvíle, kdy by člověk zabalil kufr a nejraději odjel. Vrátil se domů. A přesto vydrží. Nic jiného mu často nezbývá. Postupem času zjistí, že ho všechny ty slabé chvíle a zkoušky spoustu naučily a je díky nim silnější. Došlo nám, že nás výzvy posouvají dál a že nám jako lidem jsou vlastní. Jako děti stokrát spadneme, než začneme chodit. A přesto padáme, dokud se to nenaučíme. Baví nás pokračovat v padání do doby, než nepřekonáme překážky, které nám zrovna leží v cestě. Stojí to totiž za to!

ŽIVOT VE DVOU

Naučili jsme se fungovat společně v páru. V dobrých i špatných momentech. Na cestách jsme spolu strávili spoustu času, víceméně 24/7, a ocitli jsme se ve chvílích, kdy jsme jeden druhého měli plné zuby. Naučili jsme se vzájemnému respektu, trávit spolu dlouhé hodiny a dělat si je zábavnými, dávat jeden druhému prostor a být si kouči navzájem. Klást si příjemné i nepříjemné otázky a posouvat jeden druhého dál. Díky tomu, že jsme spolu zažili nejrůznější situace jsme se důkladně poznali a upevnili se v tom, že sdílíme společné hodnoty a že naše životní vize je podobná. Poznali jsme také spousty lidí nejrůznějších pozadí a kultur a inspirovali náš vztah jejich příběhy. 

ŘÍDÍME SE PODLE SEBE

Nechodíme s davem a spíš hledáme vlastní cestičky. Doslova i obrazně. Když cestujeme, nechodíme s davem, nenavštěvujeme nejrušnější památky, ale hledáme neokoukaná zákoutí a místa, kterých si ostatní nevšimnou. Když vyrazíme za Prahu, nejdeme po jediné značené cestě jako zbytek Pražáků, ale zajdeme do lesa a objevíme stezku novou. Tu, po které nikdo nejde a o které nevíme kam vede. Ve finále je plná stáda srnek a příjemného ticha. A podobně si chodíme i v životě.

VNÍMÁME SAMI SEBE

Posloucháme svou intuici. Šestý smysl. Ocitli jsme se v několika složitých situacích a nevěděli, jak z nich vykročit. Několikrát se zvláštní pocit uvnitř nás, který jasně říkal, co udělat (ale rozumově vůbec nedával smysl), ukázal tím nejlepším řešením. Třeba když jsme ze dne na den odjeli z jednoho místa v Anglii, na kterém nám vůbec nebylo příjemně, a to aniž bychom věděli, kam se vydáváme. Rozhodnutí odjet a následovat intuici se ukázalo jako krok, který nám změnil život. Více o tom píšu v knize Rok za Hranicemi

VDĚČNOST

Rozvinuli jsme naše pozitivní myšlení a naučili se vděčnosti. Schopnosti vážit si toho co máme. Protože víme, že se máme skvěle. A že jsou tací, kteří se skvěle vůbec nemají. Lidé, kteří strádají, jejich základní lidské potřeby nejsou naplněné a nejspíš nikdy ani nebudou. Jsou lidé, kteří nežijí ve svobodné zemi a nemohou dělat co se jim zachce. Jejich životy se tam venku, za hranicemi, protkaly s těmi našimi. A proto jsme velmi vděční za bohatství, které máme a každý den si to připomínáme.

FLEXIBILNÍ MYŠLENÍ

Víme, že každá situace se dá změnit a je jenom na nás, jakým směrem. Podle toho, jaký zaujmeme postoj. Jestli špatné chvíle budeme vnímat jako konec světa anebo lekci a poučení pro příště. A vlastně to nepříjemné převrátíme v něco dobrého. Zdali z propršených anglických dnů budeme naštvaní anebo se budeme radši radovat, protože víme, že jednoho dne slunce určitě vysvitne. A že si ho budeme vážit o mnohem víc než obvykle.

Tohle je takový krátký výběr lekcí, které souvisí s cestováním a osobním rozvojem. Teď to všechno překlápíme do života doma, do naší práce a vidíme, jak moc to ovlivňuje způsob, jakým přemýšlíme, jakým se chováme a jak celkově žijeme.

Doufám, že náš projekt ZAHRANICEMI bude takovým malým střípkem v tvojí cestě. Pomůže ti s hledáním inspirace, radami a třeba ti i dodá odvahu. Cestovat a růst.

~ Michaela

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *